SVATOTROJIČNÁ 

      

  Dědičná štola Svatotrojičná

   Svatotrojičná štola má ústí v dolní části Banské Štiavnice,  přímo u paty panelového domu. Leží o 25 sáhů hlouběji, než Bíberová dědičná štola. První dochovaný písemný záznam pochází z roku 1614, kde je uváděna pod názvem Erbestolln unter des Jerubins Garten. Zpráva uvádí, že byla vyražena do délky 60 sáhů a dílo bylo opuštěno. Posléze dostala nový název Dreifaltigkeit Erbstolln.

Portál Svatotrojičné. Foto SKK

  Při ražbě štola procházela slabá žilná pásma, která nebyla otevřena pro slabé nadloží. V roce 1630 měla délku 156 sáhů a v roce 1638 450 sáhů. Ze štoly v té době mělo největší prospěch Brennerovo těžařství, jež vlastnilo i štolu Glanzenbergskou, která stejně jako Svatotrojičná po zániku společnosti získává společnost Siceli. Ta začíná prozkoumávat rudná ložiska a vznikají první dobývací pokusy. Jelikož  výnosnost žil byla velmi malá, těžařská společnost se soustředila na ražbu dědičné štoly západním směrem. Až v roku 1648 narazili na první významnější a kvalitnější rudu. V té době přišlo i nařízení pokračovat v ražbě za účelem odvodnění Horné Bíberové štoly. Během ražby štola v roce 1651 nafárala žílu Matiáš, která se zdála být nadějnou. To se potvrdilo a její vytěžení uhradilo náklady na ražbu dědičné štoly.
   Bohužel těžařstvo zastavilo ražbu dědičné štoly po nálezu ložisek rud, což bylo příčinou nacházejícího úpadku. Do vytěžených dobývek začala pronikat voda a opět se začala opakovat situace, kdy náklady na čerpání důlních vod převýšily výtěžnost. Po nepovedených pokusech se začíná razit štole směrem k kleingerštolnianským šachtám.  V roce 1676 nafárala dědičná štola štolu Pacher, která začíná platit majitelům Svatotrojičné štoly šestinou výnosu. Na poradě roku 1676 se těžaři rozhodli pokračovat vražbě štoly severním směrem k žíle Bíber. 

   Od roku 1679 se zastavuje dobývání rud, provádějí se jen otvírací práce a byly vyraženy dva překopy, aby byly odvodněny horní dobývky štoly Klinger.

   Podle smlouvy z roku 1692 Horná Bíberová štola přepustila Svatotrojičné zatopené a opuštěné bánské díla, štoly Klinger, za což musela Svatotrojičná odevzdávat část výnosu. Přicházejí další dobývací pokusy rud, avšak pro nepatrné výnosy byly práce zastaveny a dobývky roku 1709 uvolněny opět Horné Bíberové štole. O šet let později veškerý majetek Svatotrojičné štoly přechází pod správu Horné Bíberové. Stávající dědičná štola vykonávala svoji funkci i nadále. Odvodňovala štiavnické a piarské šachty, mimo šachty František. Délka Svatotrojičné štoly byla 9480 metrů. Tato štola je zajímavá i tím, že zde poprvé byla použita kolejová koňská doprava. Svatotrojičná štola odvodňovala díla až do 18. století, kdy její funkci nahradila Dědičná štola císaře Františka, Voznická.  

Prameny:  Péch Minulost, přítomnost a budoucnost štiavnického těžařství.

                    Zborník Slovenského banského Múzea. 1981

 

 

  

montanya.org  2003


Štola za panelákem. Foto SKK

 


Detail portálu. Foto SKK

Foto SKK

Foto SKK